IGIMÍNY

15 týdnů

14 týdnů

13 týdnů

12 týdnů a holky jsou zase aktivnější. Venku býváme velká atrakce, slečny se zdokonalují ve svých divokých hrách s Jasmínou a lumpačení. Venku jsme většinou chválené, jak holky pěkně reagují a dají se odvolat. Obě milují vše nové, jsou kontaktní a velmi zvídané, prozkoumávají svět. Stále se zdokonalují v klikr tréninku a občas zbyde chvilka na nějakou tu poslušnost. Jestli je někdo večer utahaný, jsem to já!

11 týdnů a hospodařím tu se třema prtama. Holky, Mylly a Mei + Jasmínu nevyjímaje, srší energií. Venku nahánějí co se dá, velmi se těší naprosto všemu, zejména lidem a psům. Doma zase nejraději pořádají dostihy po bytě a nahánějí se ve všech možných škvírách. Jasmína se nenechá přemlouvat, neustále se s holkama tahá o hračky a přidává se k “závodům” ala střela. Mládež pochopila systém klikru a hezky reaguje na jméno. O víkendu se naše malá rodinka přestěhovala na návštěvu k mým rodičům a zažila velké dobrodružství, zejména na velké zahradě. Zkrátka kytičky, hlína a hrabání děr (Jasmína se ukázala jako velká učitelka i v tomto grrr), to byl ráj. Holčičky by nejraději pobývaly celé dny venku, takže když počasí dovolí, beru tu bandu ven jak jen to jde.

Štěňátkům je 10 týdnů a z nových domovů nám chodí pozitivní ohlasy. Některá z nich se už aktivně vydala na výcvikové tábory se svými staršími kamarády. Díky exportním pravidlům v Německu a Švédsku s námi zůstávají ještě na pár týdnů holky Mylly a Mei. To abych nebyla tak smutná, ačkoliv obě jsou v nových domovech velmi netrpělivě a s láskou očekávány. Venčíme ve třech, holky objevují svět, jsou zvídavé a kontaktní. Jasmína je stále spokojená a pečující mamka, mám z ní obrovskou radost. A aby tady malé slečny nezahálely, vytáhla jsem pamlsky + klikr a hurá do práce.

Uf, to byl týden! Máme ve vrhu “světoběžníky” a nutno přiznat, že nová exportní pravidla EU mi dala zabrat. Týden plný příprav, papírování, kontrol, studování, domluv. Zařízeno vše potřebné. S ubývajícím počtem malých neposedů začíná být v bytě podezřelý klid. Štěňátka krásně prospívají a během týdne jsme se zase museli loučit.
Mitch – z totálního babince se po boku skvělého pánečka vypravil na cestu k našim slovenským sousedům, kde bude nejen náležitě rozmazlovaný, ale také lovecky vedený. Ať vám to spolu klape chlapi a brzy na viděnou malý trenčíňane!
Mayra – po mém urputném vnitřním boji rozhodl zdravý rozum a Mayra se tak vydala za svým tatínkem Kessu do Finska, kde ji určitě čeká velké dobrodružství. Naše další adeptka na pracovně využitelného psa…. přeci neudělá taťkovi ostudu, takže držíme palce. Bude o ní náležitě pečováno, stejně jako o nás během krycího výletu! Šťastnou cestu a jen to nejlepší moje malá princezničko!

Pár dní jsem se učila počítat do šesti a občas paranoidně hledala kde jsou zalezlá zbývající štěňata, ale na nějaké smutnění nebyl čas. Z nových domovů chodí pozitivní zprávy a doma zase zbylá štěňata povyrostla, zdokonalila se v divokých hrách, přidala na hlasitosti – zejména při vítání návštěv. Začala jsem je brát jednotlivě na vodítku ven a zase trošku pokročili ve svém umu. Jasmína je stále ochotná ke kojení a veškerý svůj čas tráví s bandou neposedů, hraje si s nimi a dohlíží na jejich disciplínu. Se všemi jsem moc spokojená a je těžké se loučit, i když je nejvyšší čas k tomu, aby si je noví majitelé začali tvarovat. A tak jsme na cestu k novým rodinám vypravili ve věku 9 týdnů další dva dárečky.
Miina – velmi dlouho a intenzivně očekávaná celou rodinou, díky všem milým překvapením od jejích nových pánečků odjížděla opravdu ve velkém stylu! Terezko, Marečku, Petro a Petře, na vaši výpravu do Prahy asi nikdy nezapomenu. Miina bude bydlet na Moravě, čeká jí funkce nejen rodinného miláčka, ale také doufejme skvělého pracanta v myslivecké kynologii. A kdoví jak se vše ještě dále vyvine. Hodně štěstí naše královničko a dělej nové rodině radost tak jako nám po celou dobu, co jsme tě měli doma.
Merkii – náš malý satan a miláček s andělským kukučem. Pro svoje pánečky je určitě znamením a jsem ráda, že to takhle dopadlo. Ve své nové aktivní rodině plné dětí a psích kamarádů se určitě bude cítit jako ryba ve vodě. Stěhuje se do Plzně a čeká ho velká kariéra záchranáře. Merkii, ty náš malý rošťáku, koukej sekat latinu a doufám že o tobě ještě hodně ulyšíme.

Ano, je to tak. Osm týdnů se štěňaty uteklo jako voda a nastává zvláštní čas. Vše je připraveno a štěňátka se začínají pomalu a pozvolna vypravovat do nových domovů. Jasmína je skvělá máma, starala se nejen o přísun mléka (ochotná ke kojení je dokonce ještě teď), o veškerou počáteční péči, zastala i řádnou socializaci a přispěla obrovským dílem k tomu, že tu mám bandu skotačících lumpů, kteří spolu tvoří harmonický celek a nezaznamenala jsem jediný problém. Moje počáteční obavy se rozplynuly a i když je z mojí strany potřeba hodně úsilí, je to obrovská radost a všichni tu skvěle fungují… M-vrh Paleur je opravdu speciální finsko-česká banda a to nejen počtem narozených štěňat! Snažila jsem se poskytnout nejlepší péči a dostatek prostoru pro socialializaci, víc už bude na nových majitelích.
Pejsek Mysty započal mé přechodné “slzavé údolí”, ale podle prvních zpráv nemá s adaptací na nové prostředí a pánečky absolutně žádný problém a zůstává nám v Praze. Hodně štěstí broučku!
Tečka, Budha … Mini Me. Osudová, mělo to tak zkrátka být. Po předchozích úvahách, domluvách a pečlivém zvážení možností se k mojí velké radosti naše všetečka Minie odstěhovala za polobráškou Lancelotem a čeká ji spousta dobrodružství. Nudit se rozhodně nebude a doufejme, že ji časem uvidíme na nějakých agility akcích. Jako bonus k tomu všemu je pod mým “dohledem”, takže když se všechno povede, určitě ji potkáme také ve výstavním kruhu a kdoví co nám budoucnost ještě přinese. Minie zůstává tak trochu i moje.

No řeknu vám, ty předcházející týdny mě teda zmohly, až jsem musela začít víc odpočívat. Jestli já byla kdy údajně ďábel, tak teda nevím co je můj brácha Merkii! Převzal úlohu největšího satana, nikdo ho nemůže přehlídnout. No, jen ať si kluk užije – zoubky má teda pekelné, lumpáren vymýšlí už víc než já, přestavuje tu vybavení obýváku a tak (on je od malička takový “Bořek stavitel”), dovoluje si na mámu tak jako žádný z nás ale v mezích normy. Já si teda ráda oddychnu, když vím že tu je novej šéf, uf byla to fuška. Jako ale nezahálím, kartónovou krabici se sourozencema upravuju podle vlastního designu (doufám že panička náš vkus ocení), liščí a mývalí kůže taky potřebovaly projít trochu změnou, jelení shoz je super věc, máma se pořád nechá ožužlávat a tahá se s náma o hračky, dokonce – a to velká už začíná trochu remcat – je tak hodná, že se jí můžeme pověsit na cecíky a dát si její mlíčko mňam! Aby vám bylo jasno, pořád chodíme ven (utíkáme dál a dál), zdokonalujeme svoje sociální hry (neznalcům teriérů to může až způsobit šok), jezdíme na výlety  a panička se má co ohánět, protože potřebujeme víc a víc zábavy a skotačení, abysme se unavili. Zkrátka socializace v plném proudu! Na celý 8. týden se k nám nastěhovala paničky kamarádka a furt tu vedly nějaké řeči, kterým teda moc nerozumím. Jediný co jsem vyrozumněla z toho všeho jejich tlachání, že u ní bydlí náš polobrácha Lancelot. Jsou teda věci! Nějakej dospělej polobrácha. A vůbec se tu dějí divné věci, které jdou trochu mimo mě. Jedna návštěva tu pořád muchlovala bráchu Mystyho, pak s ním zmizeli a teda asi ho vzali na dlouhý výlet, páč ještě není zpátky. Takže radši zase dám slovo paničce, ať si vás informuje sama, to už je nějakej jinej level nebo co. Pádím se náhánět s Mičulínem a zkontrolovat Mei, která se usídlila na gauči…. Mě víte kde najdete – FB fan page! Ahooooj!

Joo tak 7. týden života, to je nářez. To by vám zrak vypadl co se všechno děje. On svět nekončí na chodbě – on pokračuje i za dveřma!!! Velká panička nás jednoho dne drapla a že prý půjdeme ven. No my se teda nestačili rozhlížet, ty brďo. Všude to venku divně voní, pod nohama nějaké zelené cosi, strašně moc nových zvuků. Byla tam s náma morální podpora, naše maminka Jasmína, tak jsme se teda pustili na průzkum. A teď už kvičíme nadšením, kdy tam zase budeme moci jít. Je to bomba, tolik místa, tolik věcí, tolik zvuků, no kdo by chtěl být doma že jo. Zase přišel ten hodnej strejda s foťákem a byl s námi taky venku juuuu. Ten z nás ještě něco vyždímal (on je holt ten profesionál, jsem teda zvědavá na co budu jednou profesionálka já).

(c) Lukáš Skalický

Na druhý den jsme ale už všechny finty prokoukli a venku jsme si užili velké legrace, hlavně při prchání z dohledu, když nás chtěl fotit jinej strejda.
Na konci týdne panička pořád někde volala a já teda tušila že má něco za lubem. Taky že jo. Našoupala nás do přepravek, odnesla přes hory a doly do nějaké divné místnosti… za prvý tam bylo vedro, za druhý jsme nemohli ven, za třetí nás tam nějakej cizí chlap v zeleným plášti všemožně kontroloval. Je nás osm tak v tom měl asi zmatek, že si nás radši označil čipem ( pro příště nebo co). Noooo řeknu vám, to si mohl nechat. Píchat do nás jak do jehelníčku, to teda úplně příjemný nebylo. Brácha “mašlička” by vám mohl vyprávět a já k slzičkám neměla daleko. A aby toho nebylo málo, ještě jsme dostali injekci snad proti všem chorobám světa, říkají tomu světaznale vakcinace. Budiž paničce omluvou, že cestou zpátky jsme byli venku a mohli řádit!
A když už jsme označení tím čipem, taky už konečně všichni bráchové a ségry dostali svoje jména. No že to ale trvalo! Tak teda schválně popořadě, jestli už nás za tu dobu taky umíte rozeznávat, ha to je kvíz co? A ještě vás taky nachytřím proč zrovna tato jména, všechno má svůj smysl tak to co tajit že jo. Teda od kluků: Merkii (v překladu znamení a pro budoucí paničku to teda sedí), Mystique Man (na přání, bráškova mystická trikolorní maska k tomu pásne dokonale), Mitch (taky na přání, brácha bude jednou velký lovec a panička ho tu volá Mičulín a Mičulka). No a holky: Miina (v překladu mina a má ten flek na zadku takže nese část maminčina jména), Mylly (já jsem jasná už dávno, znamená to drtič kdyby to někoho zajímalo), Mayra (vysněné jméno paničky, navíc ségra prej nakonec pojede za tátou a ve finštině mäyrä = jezevec, no co dodat), Mini Me (tady bylo trochu drámo, páč chtěli aby jí zůstalo ve jméně tečka ale Dot se jim nelíbilo, ze ségry udělali Minie a je to, však je stejně jako mickeymouska roztomilá a mrňavá taky), Majestic Mei (no jo, naše vznešená a navíc nese část jména po prababičce, se zbytkem pomohla budoucí panička – pásne to ale k sobě co?).

Další týden za námi, tak tedy napíšu pár slov. Děje se toho v 6 týdnech moc, tak musím rychle. Co je nejdůležitější, že se zdokonalujeme v řádění. Přibývá nám tu nových věcí a podnětů k blbnutí. Návštěvy tvrdí, že jsme malí ďáblíci. No aby ne, pořád dřeme co nám síly stačí, je nás plný byt – pořádáme samé exkurze do všech zákoutí. Dostali jsme (už potřetí!) ten odčervovací hnus, asi se velká chtěla pobavit jak se šklebíme. Přibylo tu zase návštěv a nových hraček. Máma je skvělá, pořád si s náma hraje, no my na ní visíme jak piraně. Zvládá nás i jednotlivě vyzývat ke hrám, to je bžunda. Taky občas na nás zhukne když už jsme moc rozdivočelí, prý to patří k disciplíně, no jo no – když to musí bejt…. A zase jsme víc světaznalí, dostali jsme na balkoně novej bejvák, takže já pádím, na sluníčku je pěkně a brácha tam okusuje židli, musím mu jít pomoct…

Dosáhli jsme věku 5 týdnů a prý jsme zase šikovnější. Aby ne, celý týden jsme strávili tím, aby se z nás, nemotorných kuliček, začali stávat zvídaví pejskové. Okusujeme se, naháníme, ségra tečka tu dokonce už jakože vrčí (no já to od ní okoukala rychle), prostě plné tlapky práce – hrát nejrůznější sociální hry to dá zabrat. Pořád sem chodí návštěvy – ty už zvládáme levou zadní. Hlavně kousat a prověřit všechno – to se musí, zvláště palce u nohou (to se dvounožcům líbí). O víkendu byla velká sranda, po podlaze se tu různě plazil jeden velkej s tou černou věcí před očima (termínus technikus fotoaparát, jak jsem byla poučena). A dostali jsme kůži z lišky a psíka mývalovitého (to nám poslal táta heč). No jasně že nám to něco říká, vrhli jsme se na to jako pořádní lovci.

(c) Lukáš Skalický

V neděli si tady velká panička vymyslela pěknou “opičárnu” – totiž že nás na krabici bude stavět do latě. No já s tím problém nemám, jsem profesionální model, ale teda se sourozencema to bylo horší. Chichi, něco z nich vymámila ale zadarmo to teda nebylo!

Takže, jsou nám 4 týdny a to byste nevěřili, kolik se toho za pár dní dá stihnout.

Tak za prvé to nejdůležitější – velká panička konečně vyslyšela moje narážení hlavou do kraje bedny a dovolila nám okoukat svět okolo. Já to znám, už jsem se tam vyšplhala několik dní předem abych to obhlídla. Noo, zpočátku sourozenci čučeli co je tam věcí, kde to vůbec jsou a drželi se hezky poblíž bezpečného pelechu kde to znají, to je jasný. Jenže jim to nedalo, speciálně teda i mě to nutí dál a dál. Jsem už zjistila, že z naší malé krabice (rozuměj porodní bedna) vede cesta přes velkou krabici (rozuměj obývák) dokonce ještě někam dál. Takže jsem to tu rozjela, rozhejbala bráchy i ségry a už pěkně capkáme po celé velké krabici. To je nářez vám řeknu, tolik věcí všude a toho místa…. Panička tu pěkně běhá s mopem, který se dá dobře nahánět. Ono totiž, my v malé krabici přesně víme kde se spí a kde se dělaj loužičky. Ale velká krabice je moc velká, je v ní tuze moc věcí a občas cosi utrousíme vedle. Máma si s námi hezky začíná hrát, ale taky na nás začala zkoušet něco jako výchovu nebo jak tomu říkají. Když ji hodně otravujeme našima zoubkama a visíme na ní jak piraňě, hučí ať už si jdem raději hrát. Někdy je to pěkná fuška se udržet u mlíka, ona už nás totiž krmí ve stoje. To hlavně ségra “tečka” si mákne, má z nás nejkratší nožičky.

Za druhé se sem začaly trousit návštěvy. Někteří dvounožci se tu tvářej jakoby nás už před tím viděli a prý jak jsme vyrostli. Já si je teda nepamatuju. Na okusování a na hraní jsou ty velký fajn. Celkem dobrá zábava. Blbý v tom, že mají nad náma navrch. Zvedají nás kdy se jim namane a když si usmyslí, putujeme do bedny – která pochopitelně nám už nestačí. Tenhle pátek ale se stala zvláštní věc. Došli dva cizí velký a s nima jeden malej. A ten malej, Tomík, ten byl nejlepší! Ten totiž ještě zdaleka neuměl to co ty velký a já ho tu prohnala po kuchyni. Super bžunda. Někteří sourozenci se tvářili jako nejhodnější spící štěňátka. Já teda, i když to nebylo požadováno, jsem se rozhodla na návštěvu zapůsobit, přece to nemůžu prospat, to dá rozum. A asi se mi to povedlo, páč mi dokonce sestříhali video a je ze mě hvězda. Podrtženo sečteno, návštěvy jsou fajn. Nemyslete, teď nás ještě trochu zmáhají ale příští týden to bude jiné, už si brousíme zoubky. A jakoby panička něco tušila, pro jistotu nám ještě dneska zkrátila drápky. Škoda, mohlo to být zajímavější.

Za třetí, dostáváme pravé psí jídlo. Mámy mlíkem nepohrdneme nikdy, ale nejsme už žádná batolata. Masíčko zalévané kozím mlíkem je fakt dobrota. A dokonce, aby měla panička radost, už nejsme zalískaní až za ušima, ségra “píďalka” už nesedá do misky a bráchové nejsou žádný křupani, který do jídla lezou všema tlapkama. Zkrátka spořádaně stojíme u misky. To minimum, které se nám přilepí na čumák nebo na ucho máma ráda uklidí, má na to dlouhý jazyk, kterým umí bleskurychle umýt nás i zbytky z podlahy.

Za čtvrté, byla zase sobota. To nás vždy po jednom panička nutí sedět, tvářit se hezky a cvaká na nás takovou divnou černou věcí. Prý aby svět viděl jak jsme hezcí. No já jí na to prdím, něteré sourozence možná přesvědčí že jí chvíli zapózují, ale já teda ne. Já mám na starosti milion jiných zodpovědnějších věcí. Dodám ještě, že nás taky panička zvážila a máme kolem 1 kg každý. Vnutila nám hnusnou žlutou pastu, prý odčervení. Fuj, šklebili jsme se všichni do jednoho. Jdu to zajíst a vymyslet plán na další týden.

Ahoj, já jsem holka číslo 2, pracovně mi začali říkat “Milka”, protože prý jsem hodně flekatá, jako kravička. Naštěstí si to pak rozmysleli a dali mi krásné jméno Mylly. Taky o mě říkají že jsem největší mamlas… Pche, já jsem naopak ze všech nejrozumnější a nejaktivnější, takový malý torpédo a zvládám toho opravdu hodně. Takže vám budu přinášet novinky z bedny, jestli na to někdo u nás v rodině má předpoklady, jsem to já.

Nejdřív vám ale musím představit pořádně tu naši velkou rodinu, ať je vám jasnější jak nás velká máma nazývá:
brácha č. 1 – to je samosebou “Agent 001” nebo chcete-li “očko”, který na svět vylezl první. Prý facebooková star “Mr. White”, všichni pořád nad ním “slintají” jaký je frajer. No nevím teda, zdaleka není tak pořádně barevný jako já (má jenom tmavá ouška a kolem jednoho oka). Jednu dobu to byl uječený kvído, který nám tu furt zpíval “kvíííí” “kvííí” ale prý z něj bude lamač dívčích srdcí (nejedno zlomil už teď). Se kluk ale vypracoval, vymýšlí se mnou lumpárny a bravurně umí přerovnávat a tahat deky, které nám velká panička dává abysme na nich leželi. A jeho kvíkání přešlo v “baf” “baf”, no prostě roste z něj chlap!
brácha č. 2 – vylezl na svět svým velkým zadkem, narodil se největší a taky nejvíc žere. Tak mu říkáme “valibuk”, i když on je mrštný, už jsem ho totiž naučila posilovat na sníženém okraji bedny. A přeleze se mnou dokonce už i na té vyšší straně. Jako každej chlap, rád jí a pak se odvalí spát.
brácha č. 3 – “pan mašlička”, on má totiž rozpoznávací fleky na zádech ve tvaru mašličky. Je to průzkumník jak se patří. Snaží se všude vlézt a taky rád štěká na nové věci. To až kolikrát i máma doletí, co se děje.
ségra č. 1 – ta už stejně jako já, vyfasovala hned jméno. Je to Miina – podle toho, že jako jediná holka má flek na zadku podobný tomu mamčinému. A taky to v překladu z finštiny (no holt máme toho tátu ve Finsku, tak aby tomu rozumněl…) znamená mina. Jooo, to se trefili, tahle ségra to bude jednou zbraň. A taky má dost černé, jak když bouchnou saze. Vzhledově teda si myslím že se podobá spíš na tátu, ale to jméno sedí. A taky se s ní často pošťuchuju.
ségra č. 3 – “píďalka”, byla taková celá mrňavá, rozkošná žížala a podle toho jí rozeznávali. Už to dohnala, teď má teda figuru, že by jí nejedna mohla závidět. A furt nás, sourozence, ožužlává. Takže kdepak píďala žížala, náhodou už váží skoro stejně jako já.
ségra č. 4 – prostě “tečka”, však taky ona má na hlavě masku a uprostřed tečku, tak to je jasný. Nebudou jí říkat proužek že jo. A docela to trefili, je to taková všudybylka a pořád by si jenom hrála.
ségra č. 5 – hele, to bylo pro paničku “překvapení” když se narodila. Ona si totiž velká myslela, že v břiše není, ha ha. No naštěstí ji ven pustili, takže to je takový dáreček nakonec. Podle barvy jí taky říkáme “paní jezevcová”, má podobné pruhy na hlavě (a teda kvůli tátovi se ty zvířata jako jezevec, liška… tady omýlají furt dokola). Já teda myslím že je to spíš zvědavá opice. A nejvíc jí zajímají všechny nové zvuky. Stejně jako já se hned musela běžet podívat s vrtícím ocáskem, když panička vytáhla lux. Jindy se zase zavrtá hlavou pod deku, asi už se na nás nemůže koukat.

Tak to jsme my – banda malých seveřanů, finské komando, M-gang. A těšte se, my to doma pořádně rozjedem.

Další týden za námi. Štěňátka začínají být zvědavá, jsou z nich malí čmuchalové. Rozvíjí se pohybová aktivita a zejména fenečka “2-Milka” se nám občas pokouší hlavou prorazit stěnu porodní bedny. Malí seveřané se navzájem začínají vnímat a prodlužuje se doba vzájemného hraní. Stále ale tráví většinu času spaním (krásný týden). Jasmína je chodí do bedničky pravidelně krmit a já jsem jí do toho přestala hrabat, všichni už jsou akční natolik, že se i v obrovské tlačenici dokáže každé štěně postarat o svůj přísun mléka. Koncem 3. týdne jsem štěňátkům nabídla první příkrm. Trochu jsem tu bandu podcenila v naivní myšlence, že o škrábané kuřecí s vařenou mrkví a kozím mlékem nebudou na první pokus moc stát…. všichni se s velkou chutí a zcela nespořádaně vrhli do talířku nohy nenohy, hlava nehlava…. tak jsme měli maso všude – musím zdokonalit systém, ať mám napapaná ale krásná a čistá štěňátka.

Na návštěvu k nám přijela teta Radka s budoucím přírůstkem Matýskem. Nastávající a mateřství se šťěňátky je vražedně roztomilá kombinace, všichni jsme si ten pátek krásně užili. A také máme prvního horolezce (hádejte kdo asi překonal hranici porodní bedny jako první….)

Ve dvou týdnech už mají všechna štěňátka otevřená očka – fenečka “4-tečka” byla první, ostatní ji rychle během pár dní následovali. Pomalu začínají reagovat na ostřejší zvuky a občas zavrní. Všichni se staví na nožky a dělají své první krůčky, občas s pádem, občas už dokážou ujít kousek svojí cesty…. (hlavně fenečka “2-Milka”).  Začínají jejich první hry – okusování nožiček, ožužlávání mých prstů a Miina už se pokouší vrtět ocáskem. V bedničce je po každém krmení pár minut aktivity a hry, potom hurá spát – zdokumentovali jsme ZDE. Kojení probíhá také na všechny možné způsoby, občas do toho rodince slušně hrabu, aby se všichni dostali kam mají a ty menší se taky v klidu mohli najíst. Je to vždy “bitka”…. Zvládli jsme ostříhání drápků (docela fuška při 32 nožičkách) a také první odčervení.

Štěňátkům je týden. Maminka Jasmína spořádá pořádné množství jídla, ale my jí dopřáváme samé dobroty zalité silným vývarem nebo ovocnými šťávami….ano, dny trávíme tím že nosíme domů hromady masa a kostí, vaříme vývary, neustále pendlujeme mezi mrazákem a psí miskou, samozřejmě chodíme často venčit, zatímco Jasmína se o štěňata vzorně stará a mléka má dost. Štěňátka pravidelně vážíme, všechna průběžně přibírají a dosáhla dvojnásobek porodní váhy. Začínají se jim pigmentovat čumáčky. Dny narozdíl od nás tráví pitím, spaním a vyprázdňováním se. Mámu už bezpečně dokáží zavětřit, to že nevidí a neslyší jim vůbec nevadí. Mají se čile k světu, pomaličku se pokouší stavět na nožičky.  Jasmína je pečlivá mamka, už se ale i pomalu začíná zajímat o dění mimo bedničku (díkybohu!, první dny jsme chodili ven pomalu násilím). Velká galerie štěňátek vznikla na Jasmíny fan page ZDE, abyste se mohli kochat i vy!

Začínáme třetí den s finskou nadílkou. Po počátečním šoku, pořešení zadržené placenty a vůbec přivyknutí si režimu jsem se konečně dostala k tomu, abych štěňátka jednotlivě představila světu – ono mi totiž taky dva dny trvalo, než jsem se je naučila pořádně rozeznávat :-D. Pracovní názvy jsou všelijaké ale funguje to (očko, mašlička, valibuk, milka, píďalka, tečka, překvapení…).

Je 61. den březosti, ráno se Jasmína sice najedla, ale mám ji pod bedlivým dohledem. Dopoledne jí klesla teplota na 36,3 °C. Kolem 14:30h začíná Jasmína dychčit a mezitím odpočívá, občas lehce přerovnává pelechy. Je jasné, že porod se blíží. Nevládne u nás panika (kupodivu), Jasmína i my jsme v klidu (už). Bez nějaké velké přípravy si Jasmína vybrala ten správný pelech vedle mého stolu (kdepak bednička) a kolem 21.45h se objevují první stahy. Do půl hodinky odtekla plodová voda. Přestěhovali jsme Jasmínu i s pelíškem do porodnice, zapnuli on-line přenos s Leonou (moje velká psychická podpora, která dohlížela na správný průběh celého dění). Vše je připravené a probíhá tak jak má.

22,38 hod – a je to tady! První štěňátko vylezlo na svět. Je to pejsek s trikolorním flíčkem kolem oka a tmavým ouškem, váha 192 g.
22,46 hod – v těsném závěsu se narodila holčička. Tmavá hlavička, flíčky na zádech a u ocásku,  váha 182 g.
22,57 hod – vzápětí přišel na svět pejsek s trikolorní hlavičkou a znakem u ocásku, váha 204 g (no mamka trochu nadávala když ho musela tlačit, ale zvládla to raz dva).
23,10 hod – na svět vylezla zadkem holčička, která připomíná “kravičku Milku”. Tmavá hlavička, hodně barvy na zádech a u ocásku. Váha 190 g.
23,19 hod – je to fofr, máme další holčičku s maskou na levé straně, 164 g. U této holčičky jsem zahlásila jakousi šílenost, no uvidíme…
23,40 hod – hurá a máme ještě jednu holčičku, trikolorní maska na obou stranách a uprostřed tečka, váha 160 g. Zběžně jsem prohmatala Jasmínu a zdá se, že nás ještě jedno štěně čeká.
23,58 hod – měla jsem pravdu a je to kluk. Tmavá hlavička, flíčky uprostřed zad a u ocásku, 164 g. Krásná nadílka, ještě se smějeme, jak to Jasmína zvládla do půlnoci. V bedničce pouklízíme, připravíme čistý pelíšek pro maminu s miminkama a jdeme venčit. Jenže ono to nebylo všechno!
00,37 hod – jako překvapení nakonec nám Jasmína porodila holčičku s trikolorní maskou na obou stranách, váha 177g. Kde ji měla schovanou, nechápu…
 
Konečné skóre je 3 kluci a 5 holek. Průběh porodu byl velmi rychlý a snadný. Pro mě jako začátečníka byla radost Jasmíně asistovat – 90% práce odvedla bravurně sama! Při pohledu do bedničky se mísí radost z hladkého porodu a narozených štěňátek s pocitem lehkého šoku nad tím počtem… Budeme to muset zvládnout. Jasmína si s tím starosti nedělá a vzorně o štěňátka pečuje!

Co a jak se dělo v bříšku Jasmíny den po dni můžete vidět v kalendáři:

Video Jasmíny pár dní před porodem…. těší se přicházejícím hračkám pro štěňata (samozřejmě že pro štěňata ehm)….

58. den – Jasmína už s březostí finišuje a zvyká si na porodní bedničku (žádné že bude rodit na gauči). Zahájili jsme seriózní odpočítávání a přípravy na porod. Jasmína připomíná nafouknutý balón, pohyb jí ale nečiní žádné větší potíže. Více odpočívá, ale mimina v břiše chvílemi stále pořád slušně natřásá. Mrňousci v břiše hrají kopanou a snaží se prodrat břišní stěnou ven – kdepak, tudy cesta nevede…. Jasmína je statečně drží uvnitř a “dopéká”. V příštích dnech se štěňátek určitě dočkáme. Probíhají velké teoretické přípravy a ještě dokoupení pár posledních nezbytností (já), zásobování jídlem (obě – Jasmína pro sebe, já pro ní). Zahájili jsme měření teploty, ať ten zázrak neprošvihneme ;-).  Svůj odhad na počet štěňátek zvyšuji z 5 na 6!

48. den – první jarní den, Jasmína mě vytáhla z postele už před sedmou. Zatím je stále aktivní, ačkoliv už trošku více času tráví péčí o sebe a krom břicha se také zvětšují mléčné žlázy. Už je cítit sporadický pohyb mrňousků (mrvení).

41. den – a je to tu, z Jasmíny se začíná stávat nafukovací balónek, plody nabírají na intenzitě růstu, probíhá osifikace kostí. A stejně jako minule, Jasmína si v tomto období ráda a často pochutnává na králičích hlavičkách, které jsou dobrým zdrojem vápníku. Období lenosti z počátku těhotenství Jasmína snad překonala a v těchto dnech je poměrně aktivní.

35. den – na první pohled není na Jasmíně nic patrné (krom neutuchající žravosti), nám už ale je nějaký ten týden jasné že se v bříšku něco děje a štěňátka brzy začnou nabírat na intenzitě růstu.

30. den – Jasmíny žravost v několika posledních týdnech nezná mezí. V minulých dnech jsem zaznamenala také neškodný hlenovitý výtok, který bývá předszvěstí úspěšného zabřeznutí. A protože jsme byli všichni zvědaví, neodolala jsem a vypravila se s Jasmínou na kontrolní sono. Máme potvrzeno, že je březí! Štěňátka jsou tam, srdíčka jim krásně tlučou. Já viděla minimálně dvě, paní doktorka asi čtyři prťata, ale nijak zvláště jsme Jasmínu netrápili a tak pravý počet miminek je nám zatím utajen. Jsme rádi, že náš výlet do Finska byl úspěšný a ZAČÁTKEM DUBNA MŮŽEME OČEKÁVAT NAROZENÍ MALÝCH SEVEŘANŮ!

Třikrát hurá! Náš téměř roční sen o cestě do Finska, který ze začátku vypadal jako sci-fi, se vyplnil. Z našeho krycího výletu se stala snová dovolená a ve dnech 2.-5.2.2015 byla Jasmína nakrytá Kingsway Coronerem alias Kessu! Náš pobyt ve zkratce: krásné městečko Vierumäki, procházka po Heinole, trénink na tamní umělé noře, možnost vidět Kessu při práci na přírodních norách, mnoho milých lidí. Velký dík patří majitelům krycího psa za jejich skvělou podporu a servis, cítily jsme se jako součást rodiny!

Více o našich zážitcích na Fan Page Jasmína Paleur! Bylo to nezapomenutelné.

Pokud se vše podaří a půjde tak jak má, štěňátka můžeme očekávat kolem 6.4.2015. Z tohoto spojení očekáváme všechny druhy srsti s trikolorním zbarvením.  Doufejme, že po svých krásných předcích zdědí nejen výborný pracovní exteriér, ale také skvělé povahy a pevné zdraví. Oba rodiče jsou vyšetřeni na všechny dosud testované DNA choroby (PLL, LOA, SCA).

Přípravy vrcholí. Za sebou máme nezbytné papírování a zařizování před naší velkou cestou za budoucím ženichem Kessu. “Keep Calm and wait”, to bylo naše heslo ve dnech, kdy panovala určitá nervozita a obavy, aby vše dopadlo dobře. Jasmína prošla zdravotní prohlídkou, zkontrolovaly jsme s paní veterinářkou aktuální stav i čitelnost čipu, platnost očkování, Jasmína byla odčervena, pořídila jsem speciální tašku do letadla, asi tisíckrát ověřovala podmínky letecké společnosti, shromáždila veškeré dokumenty krycího psa včetně výsledků zdravotních vyšetření, zažádala o krycí listy. Také jsme pro jistotu zkontrolovaly hladinu progesteronu a vypadá to, že letenky máme na ideální čas. Za velkého přispění a ochoty Lukáše Skalického jsme zvládly i předodletové focení ve Stromovce. A myslím že víc není na co čekat, zítra hurá směr Helsinky.

(c) Lukáš Skalický

Ačkoliv podle různých náznaků v chování jsem připravena už od Vánoc, psí dáma si dala na čas. A zrovna v den, kdy jsme se vydaly do rodiště ve Valašském Meziříčí, začíná Jasmína hárat!